PÁTEK 13. / Freitag, der 13. / Friday the 13th.

deutsch s.u. english s.below

Jste pověrčiví?

Než jsem se stala terapeutkou, i já jsem byla v pátek 13. obezřetná Věřila jsem, že je to den plný smůly. Dnes už vím, že vše má svůj důvod a dá se s tím pracovat. Včera jsem si dokonce ani neuvědomila, jaký je den.

Když…

Sedím v metru, hned v prvním vagónu za řidičem. V nejtemnější části tunelu se náhle ozve syčení, nepříjemný zvuk a skřípění brzd při prudkém zastavení. V našem vagónu sedí jen pár lidí, jejichž obličeje prozrazují strach. Moje srdce buší jako na poplach a z kabiny řidiče se valí dým.

Zůstávám klidná. Zhluboka dýchám, zklidňuji své rozbušené srdce a čekám. Kdyby se to stalo před pár lety, pravděpodobně bych hrúzou zpanikařila . Trpěla jsem totiž léta klaustrofobií – v uzavřených prostorách jsem nevydržela ani pár sekund. Jednou jsem dokonce málem vyskočila z lanovky…

Dnes děkuji sama sobě, že jsem se před lety rozhodla pracovat na svých úzkostech a že jsem se z nich postupně uzdravila.

Po chvíli slyším řidiče komunikovat s dispečinkem. “Vše je v pořádku.”

Pokračujeme v jízdě. To byl můj pátek třináctého – zkouška, zda je má klaustrofobie opravdu pryč, dopadla skvěle. Ano, srdce mi bušilo, ale tělo reaguje přirozeně. Selský rozum má však schopnost rozhodnout, jak se zachovat, pokud není úplně ochromen panikou.

A co vy? Máte také nějaké úzkosti, které vás tíží? Přijďte si je v našem hloubkovém sezení uzdravit. Napište mi! kristina.mackova@kmacademy.eu

DE

Sind Sie abergläubisch?

Bevor ich Therapeutin wurde, war auch ich vorsichtig, wenn Freitag der 13. näher rückte. Ich glaubte, es sei ein Tag voller Pech. Heute weiß ich jedoch, dass alles einen Grund hat und man damit arbeiten kann. Gestern habe ich sogar vergessen, welcher Tag es war.

Als …

Ich sitze in der U-Bahn, direkt im ersten Wagen hinter dem Fahrer. Plötzlich, im dunkelsten Teil des Tunnels, höre ich ein Zischen, ein unangenehmes Geräusch und das Quietschen der Bremsen, als der Zug abrupt anhält. Im Wagen sitzen nur wenige Menschen, deren Gesichter Angst verraten. Mein Herz rast, und aus der Fahrerkabine strömt Rauch.

Ich bleibe jedoch ruhig. Ich atme tief durch, beruhige mein wild klopfendes Herz und warte. Wäre das vor einigen Jahren passiert, hätte ich wahrscheinlich vor Schreck panisch reagiert. Ich litt jahrelang an Klaustrophobie – in geschlossenen Räumen konnte ich es nicht einmal ein paar Sekunden aushalten. Einmal wäre ich fast aus einer Seilbahn gesprungen…

Heute danke ich mir selbst dafür, dass ich vor einigen Jahren beschlossen habe, an meinen Ängsten zu arbeiten und sie nach und nach zu heilen.

Nach kurzer Zeit höre ich den Fahrer mit der Leitstelle sprechen. “Alles ist in Ordnung.”

Wir setzen unsere Fahrt fort. Das war mein Freitag, der 13. – eine Prüfung, ob meine Klaustrophobie wirklich verschwunden ist, und ich habe sie mit Bravour bestanden. Ja, mein Herz raste, aber der Körper reagiert natürlich. Der gesunde Menschenverstand entscheidet jedoch, wie man handelt, wenn man nicht völlig in Panik erstarrt ist.

Und Sie? Haben Sie auch Ängste, die Sie belasten? Kommen Sie zu einer tiefen Sitzung und heilen Sie diese. Schreiben Sie mir! kristina.mackova@kmacademy.eu

EN

Are you superstitious?

Before I became a therapist, I too was cautious when Friday the 13th came around. I believed it was a day full of bad luck. But now I know that everything has its reason, and we can work with it. Yesterday, I didn’t even realize what day it was.

As …

I’m on the metro, right in the first car behind the driver. Suddenly, in the darkest part of the tunnel, I hear a hissing sound, an unpleasant noise, and the screech of brakes as the train comes to a sharp stop. There are only a few people in our car, their faces showing fear. My heart pounds, and smoke starts to pour from the driver’s cabin.

But I stay calm. I breathe deeply, slow down my racing heart, and wait. Had this happened a few years ago, I would have panicked in terror. I suffered from claustrophobia for years—I couldn’t stand being in closed spaces for even a few seconds. Once, I nearly jumped out of a cable car…

Today, I thank myself for making the decision years ago to work on my anxieties, and for slowly healing from them.

After a moment, I hear the driver communicating with dispatch. Everything is under control.

We continue our journey. That was my Friday the 13th—a test of whether my claustrophobia is truly gone, and I passed with flying colors. Yes, my heart raced, but the body’s reflexes are always active. The mind, however, decides how to act if it’s not completely frozen in panic.

What about you? Do you also have anxieties that weigh you down? Come and heal them with me in a deep session. Write to me! kristina.mackova@kmacademy.eu