ŘEŠENÍ NEŘEŠITELNÉHO …..Moje úvaha coby netechnika

Přeji krásný den,

(čtení zabere cca 2 min.)

V detektivním seriálu – Odložené případy – vidíme sklad plný neřešitelných případů. Po několika letech se ujme případu speciální skupina a problém vyřeší. Štítek se změní ve „vyřešeno” a všichni jsou spokojení

Jak je to ale v reálném životě? Jak řeší neřešitelné věci „normální” lidé a řeší je vůbec? Kdo ale vůbec definuje, jestli je něco řešitelné nebo není? A jak to řeší automobilový průmysl, který je známý tím, že má dokonale vypracované procesy a všechno šlape jako hodinky? Ostatní branže k němu vzhlíží a přebírají procesy.

Během mého působení v jedné nadnárodní firmě, která se zabývá komplexním řešením problemů automobilek a jejich dodavatelů, jsme se společně s odborníky denno denně setkávali na celém světě s různými výzvami. Říkali jsme si hasiči. Uhasit a odejít – byla naše mise.

Proč vznikají neustálé problémy, když vezmeme v potaz, jak špičkové procesy automobilový průmysl má? Strojům zadáme úkony a ony je provedou. Procesy jsou tak prošpikované, že je stěží něco překvapí. Ale co my lidé? Věřím, že jsme absolutně jedineční, no ale možná to je ten háček, jedineční – ale ne jednotní.

Všichni obyvatelé této planety žijí někde ve svém koutku země a jsou formovaní svým podnebím, jazykem, dějinami. Nedávno jsem navštívila přednášku Rosto Gordon Smith, která mimo jiné mluvila i o tom, proč je český národ tak kreativní. V dávné minulosti česká země musela čelit expanzím různých kmenů. Českému lidu, aby přežil, nezbývalo než se schovávat v jeskyních a hodně kreativně přemýšlet. Kreativita je základem pro vývoj, ale v některých oblastech jako třeba i v komunikaci, může být i na škodu.

Hodně slýchávám dokonce i od sebe sama, že já přece komunikuji dobře, všichni vědí, co dělám, co od nich chci atd. Rozumí tomu ale doopravdy? Jednou mi to hezky vysvětloval můj klient z jedné automobilky. „Podívejte se na stěnu, jaká je její barva“? – „Hm, zelená, vždyť to je jasné, ne“? – „Kdybych se ale zeptal někoho jiného, tak by řekl úplně jinou odpověd.“ No, pomyslela jsem si, já to vím, jsem žena a my nejen že umíme dobře komunikovat, ale i se vcítit do druhého. Tudiž chápame, co nám druzí chtějí říci.

O pár let později jsem se vracela z několikaměsíčního pobytu v Indii. Přihodila se mi nepříjemná věc, a tak jsem musela být pravidelně očkovaná. Bylo mi řečeno, že tu samou vakcínu musím vybrat až do konce a v Evropě ji neseženu. Nezbylo mi nic jiného, než si ji ve větším množství nakoupit v Indii a přivézt k nám. Vakcína musela být pořád v chladu. Ale bohužel, letecký řád neumožňuje, aby si cestující dali nějaký balíček do jejich lednice.

Nabídli mi nechat si vakcínu v krabici s ledem u sebe pod sedadlem s tím, že mě personál bude dle potřeby ledem zásobovat. S obavami, že mi led brzo roztaje, jsem ji dost často kontrolovala. Seděla jsem vedle jednoho mladého muže, tipuji Švéda. Najednou se ke mně obrací a říká: „Vy se ale ráda hýbete, že jo?“ Hned jsem byla jak opařená, 10 minut jsem se nepohnula, abych ho náhodou nerušila! Uvědomovala jsem si ale, že na tom ledě visí můj život a ten si rozhodně nenechám vzít kvůli nějakému blbému komentáři byť i od hezkého může! Obracím se k němu a hodně „napruděná“ mu říkám: „Já se hýbat musím, a pokud s tím máte problém, řekněte letušce ať nás rozsadí”. Teď byl ohromen on! Vůbec nechápal moji reakci. Pak to musel asi pochopit a vysvětlil mi: „Jej, já s tím opravdu nemám problém, jenom jsem se vám chtěl přihovořit a nevědel jak, tak mě napadlo toto. Opravdu s tím nemám problém. Prosím, dělejte všechno, jak chcete, já jsem se vším spokojen.“ Otočil se a už si mě celou cestu netroufnul oslovit. No a já taky ne 🙁 Vzpomněla jsem si na zelenou stěnu a moji konverzaci s mým klientem. A došlo mi, že o komunikaci nevím vůbec nic. 

Od té doby víc sleduji co, jak a proč mi někdo něco říká. Napadlo mě, že se komunikaci jako takovou vlastně člověk pořádně nikde neučí. Když vezmu v potaz, kolik nákladů vzniká ve výrobním koloběhu kvůli špatné komunikaci, tak jsem se rozhodla proto něco konkretního udělat. Třeba to pomůže alespoň o malý krůček zlepšit situaci. Jak to řekl Amstrong – malý krůček pro člověka, velký pro lidstvo.

V příštích týdnech budu zpovídat experty na téma komunikace a ráda se o získané tipy podělím právě s vámi. A protože komunikace je spojená s lidmi, přístě vám něco o tom, jak s nimi nejlépe navazovat vztahy, bude vyprávět krásná Lenka Schanová, autorka knihy Networking. Určitě se máte na co těšit 🙂

Jak to máte s komunikací vy? Zažili jste něco, s čím byste se s námi chtěli podělit*?

Přejí vám krásny den a nalezení vždy těch správných slov.

Krásný slunečný den,

vaše kristína mackova

zakladatelka KM ACADEMY

*PS: Odvaha se postavit veřejně před kameru a sdílet svůj příběh, tak to je někdy opravdu těžké a i pro mě pokaždé horor! Z oslovených mi 70% odmítlo, jakmile v tom byla kamera. Ale ja to nevzdávám, my lidi máme přece rádi výzvy:)